13. – 23. duben 2014

Den 1.

V neděli odpoledne přistává letadlo na ostrově Malta a 12 lezců čeká 10 dní úžasného lezení, (ne)kulturních zážitků, starobylých památek a nádherné přírody.

Hned po příletu se autobusem přesouváme do města Ir-Zurriq a vyrážíme hledat první lezeckou oblast a zároveň místo na přespání. Potom, co narazíme na místní lokál, kde prodávají lahváče, je hledání lezecké oblasti odloženo na ráno.

Den 2.

Budíčkem je nám střelba z brokovnice a štěkot psů – místní stařešinové si libují ve střílení ptáků. Co s nimi dělají, jsme nezjistili. První lezení (Garden of Eden na jihu) je trošku zklamáním – po zdlouhavém hledání nalézáme jednu stěnu s několika cestami. Mě osobně víc zaujalo Blue Groto, které bylo nedaleko.

 

Po obědě se rozhodneme autobusem dostat na sever Malty do města Cirkewa, odkud vyrážíme trajektem na ostrov GOZO. Hned po příjezdu je nám jasné, že toto je pro nás ten správný ostrov. První kroky vedou do oblasti Mgarr Ix-Xini (čti: mgár iš šini, nebo tak nějak, my jsme si to nazvali po valašsky xi xao). Cesta nebyla dlouhá, za chvíli se před námi objevuje pláž. Všichni se okamžitě vrhají do vody, je úžasně teplá (nebyla!, ale všichni dělali, jakože je, a ještě mě přemlouvali, ať tam taky vlezu).

Po koupání vyrážíme (už za tmy) ke skalám, které jsou asi 10 minut cesty od nás. Nebyly! Z deseti minut byla hodina prodírání se, potmě, s batohy hnusným křovím a ani jsme nevěděli, jestli se tam dostaneme, úplná táborová stezka odvahy. Dobře to dopadlo, ke skalám jsme došli a líbilo se nám tam tak, že jsme tam zakempili hned na dvě noci. 

Lezení pro začínající i pokročilé, mladé i starší. Obtížnosti 4 až 7b+.

Den 3.

Odpoledne hledáme obchod, musíme doplnit zásoby základních potravin (rozuměj pivo a víno). Po půl hodince nalézáme v hlavním městě Victoria Lidl (jediný na ostrově a mají tam záchod, a teče tam teplá voda – nejvyšší čas si umýt vlasy). Potkáváme tam české trempíky s takovýma malýma baťůžkama (to se jim to chodí, když netahají lezení).

Čtvrtý den odpoledne se loučíme s xi xaem (nechce se nám odsud, ale věříme, že další místa budou taky tak super). Autobus z Victorie nás doveze do Dwejry, kde je asi milion turistů u Azure Window.

Večeříme v nóbl restauraci, bágly čekají před vchodem. Na stole se objevují chobotničky, plochá ryba, přizdisráči si dávají pizzu, burani jako já tlačí venku rohlík se salámem. S plnými břichy uleháme mezi garážemi pro lodě.

 

Den 5.

Pátého dne se rozdělujeme (někdo pěšky, jiný busem), ale cíl cesty je stejný – lezení na severu u města Marsalforn – údolí Wied Il-Melah s druhým „Azure Window“, na kterém jsme si i zalezli.

Opět krásné lezení, spousta cest, pěkné okolí a příroda. Hoši jsou ve svém živlu! Ale celkem dost fučí. Po průzkumu terénu a hledání vhodného místa na spaní, zůstáváme tam, kde jsme složili bágly a stavíme stan, jelikož při průzkumu byly objeveny tyto nežádoucí objekty: 1ks štír škorpionový a 1 ks had hnusný plazivý. Po nočním veselí už nám (mě) jsou nežádoucí objekty ukradené a prožívám větrnou noc ve stanu.

Den 6.

Šestého dne jsme dolozili, co jsme včera nestihli, ale ani tak jsme nevylezli všechno, co jsme vylézt chtěli – zastihla nás buřiná. Před deštěm nás ochránil mostek, nepršelo dlouho, za chvilku vysvitlo sluníčko a sušení věcí jsme si krátili vařením oběda, výrobou a konzumací vynikajícího růžového vína.

Ve 4 hodiny středoevropského času, jsme zamířili do hlavního města, kde probíhaly oslavy Velkého pátku.

Bus nás před setměním doveze do zálivu Xlendi (čti: šlendy, nebo kšandy?).

 

Opět hledání místa na spaní – někdo volí klidné pole za městem, my zůstáváme v centru a nepohrdneme slepou uličkou se zvědavými číčami a palmou nad hlavou.

Den 7.

Snídaně, balení, hledání skal, bloudění a hurá, máme je! Údolí Wied Ix-Xlendi a cesty s obtížností od 3 do 7b/+. Bágly necháváme nahoře, dolů, na nástup, musíme slanit. Místa tu moc není, hodně zarostlé, vypadá to, že tu chvilku nikdo nebyl.

Po ukojení lezeckých potřeb se vracíme do města a máme rest odpoledne. Koupačka, praní prádla, dokoupení zásob v místním obchůdku a večeře v restauraci u mola – nic nám nechybí. U mola jsou navíc veřejné sprchy (asi ale mají pokažený bojler L, no, spíš ho nemají vůbec).

Den 8.

Ic-Cnus Slabs (to vůbec nevím jak číst). Zase super! 

Cesty 3+ až 8a, nejdelší 20 metrů. Je dobrá nálada, sluníčko svítí, leze se skoro samo J.

Po obědě jdeme pěšky do Victorie na autobus a míříme do města Nadur s nádhernou písčitou pláží Ramla Bay, na které přespíme.

Spaní nic moc – nejdříve začíná poprchávat, tak stavíme stan, kolem půlnoci začíná být dost horko, moře hoodně hlučné, zvláštní noc.

Den 9.

 

Velikonoční pondělí, široko daleko žádný jalovec ani tatar –

 pro nás holky ideální stav! Chlapi sú ale pazúři, tuhle blbou tradici si prostě ujít nenechají – halůzkama z pláže je to stejně nepříjemné. Ale vajíčka s sebou fakt nemám. Příště se polepším.

Půl hoďky pěšky a jsme u dalších skalek San Blas – nejlehčí cesta 5+, nejtěžší 8b (no nic, dneska mám rest day). Krása střídá nádheru J

na Maltě? Není mu tady v zimě zima?

Odpoledne v Naduru u kávičky přemýšlíme co dál. Zůstat na Gozu nebo se vrátit na Maltu? Vítězem se stávááááááááááá, chvíle napětí…………………..GOUZOU P*ČO!! A místo lezení budou památky.

Takže program na zítra máme, dáme večeři v hospůdce Al Capone a spíme zase na pláži.

Den 10.

Brzo ráno odjezd busem na okraj města Xaghra, kde stojí druhá nejstarší zachovalá stavba na světě (starší než samotné pyramidy!). Vstup 9 euro. No nic moc teda L pár starých šutrů.

Zklamání z památky Unesco napravila prohlídka muzea ve starém větrném mlýně. Takový rožnovský skanzen.

Po prohlídce čekáme na autobus, který nás doveze k trajektu. Netrvá to dlouho a jsme zpátky na Maltě, kde nás čeká prohlídka chrámu Mosta Dome ve městě Mosta. Za druhé světové války, proletěla střechou dómu, během bohoslužby, bomba. Nevybuchla. Vojáci by nemohli žít s vědomím, že zabili tolik nevinných lidí a bombu naplnili pískem a přiložili k ní vzkaz. Replika bomby je v dómu vystavená.

 

Kde jsme ještě nebyli? Na východě v hlavním městě Malty – Valletta. Vítají nás obrovské kamenné hradby, za kterými se nachází klasická shop street, trošku mi to připomíná vánoční Vídeň. Procházíme postranní uličky, nakupujeme suvenýry, někdo navštíví National Museum of Archaeology a k večeru vyrážíme na letiště, kde se všichni kolem osmé hodiny večerní scházíme a ve čtvrtém patře letištní budovy rozestýláme na chodbě spacáky a uleháme ke spánku, abychom byli ready na ranní odlet.

 

Den 11.

Když 12 lidí zakempí na letištní chodbě zavání to průserem, ale na Maltě to vůbec nikomu nevadilo. Jen jsme asi vyděsili uklízečku, která kolem nás nad ránem procházela se slovy „Oh my God!“.

Ranní hygiena na záchodcích, chlapi vytáhli poslední čisté oblečení, které si šetřili na tento vzácný den a hodili se do gala. Klasický letištní postup, chvilka čekání a pápá Malto, zase někdy…

 

Dobré vědět:

Pivo Cisk 0,5l plech 1euro, Pizza od 6 euro, balenou vodu jsme kupovali denně (2 litry 1 euro), bylo celkem větrno, nejlepší asi lihový (líh jsme si dovezli) a benzinový vařič, plynovou bombu kluci sháněli celý den, v neděli jsou obchody zavřené, autobusy jezdí všude a skoro pořád (denní jízdenka 1,5 euro, dvouhodinová 1 euro), jídlo jsme kupovali hlavně v Lidlu (protože Lidl je levný), ale dá se i v menších obchůdcích, spaní kdekoliv, když nejdete vidět (nikdo nás odnikud nevyhnal), lidi jsou strašně hodní, družní, poradí a ještě popřejí pěknou dovolenou (hlavně na Gozu). Víc fotek je v galerce.

Eva Paločková (Malíková)